Zajímavosti z historie původu kuše

Kuše je chladná střelná zbraň, pocházející podle všeho z Číny, resp. jihovýchodní Asie. Jedná se jakoby o lučisko doplněné kolmo připojeným tělem kuše, které obsahuje několik stavebních prvků. Je to hlavně spouštěcí mechanismus, obvykle i pažba a někdy natahovací mechanismus. Historici tvrdí, že kuše byly známy již v 5. století před n. l., a to nejen v některých asijských oblastech, ale i na území dnešního Řecka.

kuše
Kuše v středověku spopularizovali i v Evropě.

Desetitisíce střelců z kuše

V roce 209 před n.l. měla podle dohadů čínská armáda více než 50-tisíc střelců z kuše. Evropané se však s touto zbraní seznámili až během křižáckých výprav. Na evropském kontinentu se rozšířily v průběhu 11. – 12. století. Bojovníci ji považovali za zbraň, které se bylo třeba obávat. Vždyť už ve středověku vynikali  smrtelnou průrazností. Dobře trénovaný střelec byl schopen na větší dálku prorazit rytířské brnění. To se, samozřejmě, mnohým nelíbilo a snažili se tuto „nerytířskou“ střelnou zbraň zakázat. Podařilo se to církevním autoritám, které v roce 1139 oficiálně zakázaly používat tyhle zbraně v boji. Ale jen proti křesťanům.

kuše
Kuše se využívají i pro rekonstrukce středověkých bojů.

Účinný obranný prostředek

Ve středověku byly hlavní střelnou zbraní a prakticky vytlačili luky. Nevyžadovaly si žádnou speciální přípravu na střelbu, účinné byli i proti lehčímu brnění. Kuše mohla být delší dobu natažená a připravená k okamžité střelbě. K její obsluze stačil malý prostor, což bylo výhodné hlavně při obraně opevnění. Například k husitskému válečnému vozu bývalo přidělených 4 až 8 střelců z kuší. Také se používaly jako vojenská zbraň až do 17. století, pak je postupně vytlačily palné zbraně.

Moderní zbraň

Kuši jako válečnou zbraň použili i v 2. světové válce. Hledala se tichá střelná zbraň pro použití v sabotážní a partyzánském vedení boje. Další technologický vývoj přinášel nové materiály, které umožnily vyšší výkony tyhle zbraně při snížení její hmotnosti. V současnosti se kuše využívají na sportovní a rekreační střelbu, případně, kde je to povoleno i jako lovecká zbraň.

Co možná nevíte o kuši

Kuša je zbraň, kterou můžeme klidně zahrnout mezi střelné zbraně mechanického charakteru, jako je tomu u praku a luku. Kromě šípů byly kdysi používány jako střelivo i kameny. Počátky vývoje této zbrane jsou zapsány už před narozením Krista. Počáteční pokusy vyvinuly Číňané a Římané, kteří používali zbraně založené na podobném mechanickém principu. Je známo, že je to drahá zbraň, jejíž výroba byla velmi náročná. Trénink trval jen několik týdnů, zatímco lukostřelba byla trénována měsíce nebo roky.

Toto je jedna z nejzachovalejších kuší na světě

Kuše zakázané církví

Přestože táto mechanická zbraň pocházejí ze starověku, jejich boom a hlavní vývoj se projevil ve středověku. V té době ji zakázala církev, která ji považovala za nástroj ďábla. Proto se v 13-16. století používaly zvláště proti nevěřícím (členům jiných náboženství). V průměru měla tato zbraň 80 cm, menší verze byly používány zabijáky, protože byly dobře skryté a nenápadné. S příchodem 17. století a používáním střelných zbraní se kuše dostává do úzadí, ale dodnes se používá.

Nové moderní kuše jsou profesionální lovecké zbraně se kterými se v lese neztratíte

Kuše jako lovecká a střelná zbraň

Vzhledem k tomu, že kuše je mnohem jednodušší než luk, při sportu je velmi populární i dnes. Existují různé střelecké kluby, které si z jejich portfolia nevynechávají kuše. Rozdíl při lovu a sportu je také v doporučené vzdálenosti od objektu. Při sportovní střelbe stačí být ve vzdálenosti 80 – 90 metrů od terče, při lovu zvířete z maximálně 50 metrů. Je to kvůli účinnosti zabíjení. Pokud jste někdy uvažovali o podobném koníčku, nemusíte zoufat. Kuše jsou pořád snadno dostupné v internetových obchodech, které prodávají zbraně na ochranné, sportovní, lovecké a hobby účely. Výběr je bohatý, takže stačí jen vygooglit specializované obchody a vybrat si vaši kuši.